
Chapter 6 of 18 · 47 verses
ध्यानयोगThe yoga of meditation
Seat, posture, moderation in food and sleep; the restless mind mastered by practice and dispassion.

श्रीभगवानुवाचShri Bhagavan said
6.1अनाश्रितः कर्मफलं कार्यं कर्म करोति यः ।
स संन्यासी च योगी च न निरग्निर्न चाक्रियः ॥anāśritaḥ karmaphalaṁ kāryaṁ karma karoti yaḥ / sa saṁnyāsī ca yogī ca na niragnirna cākriyaḥ
The one who does the work that must be done without leaning on its fruit is both a renouncer and a yogi — not the man who lights no fire and performs no rite.
जो फल का सहारा लिए बिना करने योग्य कर्म करता है, वही संन्यासी है और वही योगी। जो न अग्नि जलाता है और न कोई क्रिया करता है, वह नहीं।
- 6.2
यं संन्यासमिति प्राहुर्योगं तं विद्धि पाण्डव ।
न ह्यसंन्यस्तसङ्कल्पो योगी भवति कश्चन ॥yaṁ saṁnyāsamiti prāhuryogaṁ taṁ viddhi pāṇḍava / na hyasaṁnyastasaṅkalpo yogī bhavati kaścana
Know that what men call renunciation is the same as yoga, Pandava. No one becomes a yogi who has not let go of the plans his mind keeps making.
हे पाण्डव, जिसे लोग संन्यास कहते हैं, उसी को योग जानो। जिसने अपने मन के संकल्प नहीं छोड़े, वह कभी योगी नहीं बनता।
- 6.3
आरुरुक्षोर्मुनेर्योगं कर्म कारणमुच्यते ।
योगारूढस्य तस्यैव शमः कारणमुच्यते ॥ārurukṣormuneryogaṁ karma kāraṇamucyate / yogārūḍhasya tasyaiva śamaḥ kāraṇamucyate
For the sage who is still climbing towards yoga, action is called the means. For the one who has already reached it, stillness is called the means.
जो मुनि योग पर चढ़ना चाहता है, उसके लिए कर्म को साधन कहा गया है। और जो योग पर पहुँच चुका है, उसके लिए शांति को साधन कहा गया है।
- 6.4
यदा हि नेन्द्रियार्थेषु न कर्मस्वनुषज्जते ।
सर्वसङ्कल्पसंन्यासी योगारूढस्तदोच्यते ॥yadā hi nendriyārtheṣu na karmasvanuṣajjate / sarvasaṅkalpasaṁnyāsī yogārūḍhastadocyate
When a man clings neither to the objects of the senses nor to his actions, and has let go of every plan he was holding, he is said to have reached yoga.
जब मनुष्य न इंद्रियों के विषयों में लगता है और न कर्मों में, और अपने सारे संकल्प छोड़ देता है, तब वह योग पर पहुँचा हुआ कहा जाता है।
- 6.5
उद्धरेदात्मनात्मानं नात्मानमवसादयेत् ।
आत्मैव ह्यात्मनो बन्धुरात्मैव रिपुरात्मनः ॥uddharedātmanātmānaṁ nātmānamavasādayet / ātmaiva hyātmano bandhurātmaiva ripurātmanaḥ
Lift yourself by your own effort; do not let yourself sink. You are your own friend, and you are your own enemy.
अपने आप को अपने ही बल से ऊपर उठाओ, अपने आप को गिरने मत दो। मनुष्य स्वयं ही अपना मित्र है और स्वयं ही अपना शत्रु।
Read underDhyana
- 6.6
बन्धुरात्मात्मनस्तस्य येनात्मैवात्मना जितः ।
अनात्मनस्तु शत्रुत्वे वर्तेतात्मैव शत्रुवत् ॥bandhurātmātmanastasya yenātmaivātmanā jitaḥ / anātmanastu śatrutve vartetātmaiva śatruvat
For the man who has mastered himself by himself, he himself is his friend. For the man who has not, he stands against himself like an enemy.
जिसने अपने ही प्रयत्न से स्वयं को जीत लिया, उसके लिए वह स्वयं ही मित्र है। जिसने नहीं जीता, उसके लिए वह स्वयं ही शत्रु की तरह खड़ा रहता है।
Read underDhyana
- 6.7
जितात्मनः प्रशान्तस्य परमात्मा समाहितः ।
शीतोष्णसुखदुःखेषु तथा मानापमानयोः ॥jitātmanaḥ praśāntasya paramātmā samāhitaḥ / śītoṣṇasukhaduḥkheṣu tathā mānāpamānayoḥ
In one who has mastered himself and is at peace, the highest self stays settled — through cold and heat, pleasure and pain, honour and dishonour alike.
जिसने स्वयं को जीत लिया और जो शांत है, उसमें परमात्मा स्थिर रहता है — सर्दी और गर्मी में, सुख और दुख में, मान और अपमान में, सब में एक समान।
- 6.8
ज्ञानविज्ञानतृप्तात्मा कूटस्थो विजितेन्द्रियः ।
युक्त इत्युच्यते योगी समलोष्टाश्मकाञ्चनः ॥jñānavijñānatṛptātmā kūṭastho vijitendriyaḥ / yukta ityucyate yogī samaloṣṭāśmakāñcanaḥ
The yogi who is content in knowledge and in what he has seen for himself, unshaken, his senses under control, is called joined. Clay, stone and gold are alike to him.
जो योगी ज्ञान और अपने अनुभव से तृप्त है, अडिग है, और जिसकी इंद्रियाँ वश में हैं, वह युक्त कहलाता है। उसके लिए मिट्टी, पत्थर और सोना एक बराबर हैं।
- 6.9
सुहृन्मित्रार्युदासीनमध्यस्थद्वेष्यबन्धुषु ।
साधुष्वपि च पापेषु समबुद्धिर्विशिष्यते ॥suhṛnmitrāryudāsīnamadhyasthadveṣyabandhuṣu / sādhuṣvapi ca pāpeṣu samabuddhirviśiṣyate
The man who holds the same mind towards a well-wisher, a friend, an enemy, a stranger, a neutral party, someone he dislikes, his own kin, the good and the wicked, stands higher.
जो शुभचिंतक, मित्र, शत्रु, उदासीन, बीच में खड़े व्यक्ति, अप्रिय व्यक्ति, अपने संबंधी, भले और बुरे — सबके प्रति एक जैसी बुद्धि रखता है, वह सबसे ऊपर है।
- 6.10
योगी युञ्जीत सततमात्मानं रहसि स्थितः ।
एकाकी यतचित्तात्मा निराशीरपरिग्रहः ॥yogī yuñjīta satatamātmānaṁ rahasi sthitaḥ / ekākī yatacittātmā nirāśīraparigrahaḥ
The yogi should steady himself again and again, staying in a quiet place, alone, his mind and body held in check, expecting nothing and owning nothing.
योगी को चाहिए कि वह एकांत में रहकर, अकेले, मन और शरीर को वश में रखते हुए, बिना किसी आशा और बिना संग्रह के, निरंतर अपने आप को साधे।
- 6.11
शुचौ देशे प्रतिष्ठाप्य स्थिरमासनमात्मनः ।
नात्युच्छ्रितं नातिनीचं चैलाजिनकुशोत्तरम् ॥śucau deśe pratiṣṭhāpya sthiramāsanamātmanaḥ / nātyucchritaṁ nātinīcaṁ cailājinakuśottaram
In a clean place he should set up a firm seat for himself, neither too high nor too low, with kusha grass, a deerskin and a cloth laid one over the other.
स्वच्छ जगह पर वह अपने लिए स्थिर आसन लगाए — न बहुत ऊँचा, न बहुत नीचा — जिस पर कुश, मृगचर्म और वस्त्र एक के ऊपर एक बिछे हों।
- 6.12
तत्रैकाग्रं मनः कृत्वा यतचित्तेन्द्रियक्रियः ।
उपविश्यासने युञ्ज्याद्योगमात्मविशुद्धये ॥tatraikāgraṁ manaḥ kṛtvā yatacittendriyakriyaḥ / upaviśyāsane yuñjyādyogamātmaviśuddhaye
Sitting there on that seat, he should gather his mind to a single point, hold the movement of thought and sense still, and practise yoga to make himself clean.
वहाँ आसन पर बैठकर वह मन को एक जगह टिकाए, विचार और इंद्रियों की हलचल रोके, और अपने भीतर की शुद्धि के लिए योग का अभ्यास करे।
- 6.13
समं कायशिरोग्रीवं धारयन्नचलं स्थिरः ।
सम्प्रेक्ष्य नासिकाग्रं स्वं दिशश्चानवलोकयन् ॥samaṁ kāyaśirogrīvaṁ dhārayannacalaṁ sthiraḥ / samprekṣya nāsikāgraṁ svaṁ diśaścānavalokayan
He holds his body, head and neck in one straight line, still and unmoving, his gaze fixed on the tip of his own nose, not looking about him.
वह शरीर, सिर और गर्दन को एक सीध में स्थिर रखे, हिले नहीं, अपनी नाक के अगले भाग पर दृष्टि टिकाए और इधर-उधर न देखे।
- 6.14
प्रशान्तात्मा विगतभीर्ब्रह्मचारिव्रते स्थितः ।
मनः संयम्य मच्चित्तो युक्त आसीत मत्परः ॥praśāntātmā vigatabhīrbrahmacārivrate sthitaḥ / manaḥ saṁyamya maccitto yukta āsīta matparaḥ
Calm within, free of fear, steady in the vow of celibacy, he should hold the mind in and sit with his thought on me, taking me as the highest.
भीतर से शांत, निर्भय और ब्रह्मचर्य के व्रत में स्थिर होकर वह मन को वश में करे, और मुझमें चित्त लगाकर, मुझे ही परम मानकर बैठे।
- 6.15
युञ्जन्नेवं सदात्मानं योगी नियतमानसः ।
शान्तिं निर्वाणपरमां मत्संस्थामधिगच्छति ॥yuñjannevaṁ sadātmānaṁ yogī niyatamānasaḥ / śāntiṁ nirvāṇaparamāṁ matsaṁsthāmadhigacchati
Practising like this, holding himself steady again and again, the yogi with a disciplined mind reaches the peace that ends in liberation and that rests in me.
इस तरह निरंतर अभ्यास करते हुए, संयमित मन वाला योगी उस शांति को पाता है जो निर्वाण में पूरी होती है और जो मुझमें स्थित है।
- 6.16
नात्यश्नतस्तु योगोऽस्ति न चैकान्तमनश्नतः ।
न चातिस्वप्नशीलस्य जाग्रतो नैव चार्जुन ॥nātyaśnatastu yogo’sti na caikāntamanaśnataḥ / na cātisvapnaśīlasya jāgrato naiva cārjuna
Yoga is not for the man who eats too much, Arjuna, nor for the man who does not eat at all; not for one who sleeps too much, nor for one who stays awake.
अर्जुन, योग न उसका होता है जो बहुत खाता है, न उसका जो बिलकुल नहीं खाता; न उसका जो बहुत सोता है, न उसका जो जागता ही रहता है।
- 6.17
युक्ताहारविहारस्य युक्तचेष्टस्य कर्मसु ।
युक्तस्वप्नावबोधस्य योगो भवति दुःखहा ॥yuktāhāravihārasya yuktaceṣṭasya karmasu / yuktasvapnāvabodhasya yogo bhavati duḥkhahā
For the man who is measured in eating and in rest, measured in the effort he puts into work, measured in sleep and waking, yoga becomes the end of sorrow.
जो खाने और घूमने-फिरने में संतुलित है, काम में अपना श्रम संतुलित रखता है, और सोने-जागने में संतुलित है, उसके लिए योग दुख का अंत बन जाता है।
- 6.18
यदा विनियतं चित्तमात्मन्येवावतिष्ठते ।
निःस्पृहः सर्वकामेभ्यो युक्त इत्युच्यते तदा ॥yadā viniyataṁ cittamātmanyevāvatiṣṭhate / niḥspṛhaḥ sarvakāmebhyo yukta ityucyate tadā
When the disciplined mind settles in the self alone, free of longing for anything it once wanted, the man is then called joined.
जब पूरी तरह संयमित मन केवल आत्मा में ठहर जाता है और सब कामनाओं की चाह से मुक्त हो जाता है, तब मनुष्य युक्त कहलाता है।
- 6.19
यथा दीपो निवातस्थो नेङ्गते सोपमा स्मृता ।
योगिनो यतचित्तस्य युञ्जतो योगमात्मनः ॥yathā dīpo nivātastho neṅgate sopamā smṛtā / yogino yatacittasya yuñjato yogamātmanaḥ
A lamp in a windless place does not flicker. That is the image handed down for the yogi whose mind is held steady while he practises the yoga of the self.
जैसे हवा रहित जगह में रखा दीपक नहीं काँपता, वैसी ही उपमा उस योगी के लिए कही गई है जो मन को साधे हुए आत्मा का योग करता है।
- 6.20
यत्रोपरमते चित्तं निरुद्धं योगसेवया ।
यत्र चैवात्मनात्मानं पश्यन्नात्मनि तुष्यति ॥yatroparamate cittaṁ niruddhaṁ yogasevayā / yatra caivātmanātmānaṁ paśyannātmani tuṣyati
There the mind comes to rest, held still by the practice; and there, seeing himself by himself, he is content within himself.
वहाँ योग के अभ्यास से रुका हुआ मन शांत हो जाता है, और वहीं वह अपने आप से अपने आप को देखकर अपने भीतर ही तृप्त हो जाता है।
- 6.21
सुखमात्यन्तिकं यत्तद्बुद्धिग्राह्यमतीन्द्रियम् ।
वेत्ति यत्र न चैवायं स्थितश्चलति तत्त्वतः ॥sukhamātyantikaṁ yattadbuddhigrāhyamatīndriyam / vetti yatra na caivāyaṁ sthitaścalati tattvataḥ
He knows there the happiness without limit, which the understanding grasps and the senses cannot reach; and standing there, he does not move from the truth.
वहाँ वह उस असीम सुख को जानता है जिसे बुद्धि पकड़ती है और इंद्रियाँ नहीं छू सकतीं; और वहाँ स्थित होकर वह सत्य से हटता नहीं।
- 6.22
यं लब्ध्वा चापरं लाभं मन्यते नाधिकं ततः ।
यस्मिन्स्थितो न दुःखेन गुरुणापि विचाल्यते ॥yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ / yasminsthito na duḥkhena guruṇāpi vicālyate
Having gained it, he counts no other gain greater than that. Once settled in it, he is not shaken even by heavy sorrow.
उसे पाकर वह किसी और लाभ को उससे बड़ा नहीं मानता। उसमें स्थिर हो जाने पर वह भारी से भारी दुख से भी विचलित नहीं होता।
- 6.23
तं विद्याद् दुःखसंयोगवियोगं योगसञ्ज्ञितम् ।
स निश्चयेन योक्तव्यो योगोऽनिर्विण्णचेतसा ॥taṁ vidyād duḥkhasaṁyogaviyogaṁ yogasañjñitam / sa niścayena yoktavyo yogo’nirviṇṇacetasā
Know this as what is called yoga: the breaking of every link with sorrow. It is to be taken up with resolve, and with a mind that does not lose heart.
इसी को योग कहा जाता है — दुख के साथ जुड़े हर संबंध का टूट जाना। इसे निश्चय के साथ और ऐसे मन से साधना चाहिए जो हार न माने।
- 6.24
सङ्कल्पप्रभवान्कामांस्त्यक्त्वा सर्वानशेषतः ।
मनसैवेन्द्रियग्रामं विनियम्य समन्ततः ॥saṅkalpaprabhavānkāmāṁstyaktvā sarvānaśeṣataḥ / manasaivendriyagrāmaṁ viniyamya samantataḥ
He gives up, without leaving any behind, the desires that his own plans give rise to, and holds the whole crowd of the senses in from every side, using the mind alone.
अपने ही संकल्पों से पैदा हुई सारी कामनाओं को वह बिना कुछ बचाए छोड़ दे, और केवल मन के द्वारा इंद्रियों के पूरे समूह को हर ओर से रोक ले।
- 6.25
शनैः शनैरुपरमेद्बुद्ध्या धृतिगृहीतया ।
आत्मसंस्थं मनः कृत्वा न किञ्चिदपि चिन्तयेत् ॥śanaiḥ śanairuparamedbuddhyā dhṛtigṛhītayā / ātmasaṁsthaṁ manaḥ kṛtvā na kiñcidapi cintayet
Little by little he should come to rest, his understanding held firm by steadiness; and settling the mind in the self, he should think of nothing at all.
धीरे-धीरे वह शांत होता जाए, धैर्य से थामी हुई बुद्धि के सहारे; और मन को आत्मा में स्थिर करके कुछ भी न सोचे।
- 6.26
यतो यतो निश्चरति मनश्चञ्चलमस्थिरम् ।
ततस्ततो नियम्यैतदात्मन्येव वशं नयेत् ॥yato yato niścarati manaścañcalamasthiram / tatastato niyamyaitadātmanyeva vaśaṁ nayet
Wherever the restless and unsteady mind wanders off to, from there he should draw it back and bring it under the self again.
यह चंचल और अस्थिर मन जहाँ-जहाँ भटक जाए, वहीं से उसे रोककर वह फिर से आत्मा के वश में ले आए।
- 6.27
प्रशान्तमनसं ह्येनं योगिनं सुखमुत्तमम् ।
उपैति शान्तरजसं ब्रह्मभूतमकल्मषम् ॥praśāntamanasaṁ hyenaṁ yoginaṁ sukhamuttamam / upaiti śāntarajasaṁ brahmabhūtamakalmaṣam
The highest happiness comes to the yogi whose mind has grown quiet, whose restlessness has settled, who is free of stain and has become one with Brahman.
जिस योगी का मन शांत हो गया है, जिसकी बेचैनी थम गई है, जो निर्मल है और ब्रह्म से एक हो गया है, उसे परम सुख प्राप्त होता है।
- 6.28
युञ्जन्नेवं सदात्मानं योगी विगतकल्मषः ।
सुखेन ब्रह्मसंस्पर्शमत्यन्तं सुखमश्नुते ॥yuñjannevaṁ sadātmānaṁ yogī vigatakalmaṣaḥ / sukhena brahmasaṁsparśamatyantaṁ sukhamaśnute
Steadying himself like this again and again, the yogi who is free of stain comes easily to the touch of Brahman and to happiness without end.
इस प्रकार बार-बार अपने को साधते हुए, निर्मल हो चुका योगी सहज ही ब्रह्म के स्पर्श को और अनंत सुख को पा लेता है।
- 6.29
सर्वभूतस्थमात्मानं सर्वभूतानि चात्मनि ।
ईक्षते योगयुक्तात्मा सर्वत्र समदर्शनः ॥sarvabhūtasthamātmānaṁ sarvabhūtāni cātmani / īkṣate yogayuktātmā sarvatra samadarśanaḥ
He sees himself standing in all beings and all beings standing in himself. Joined in yoga, he looks upon everything with the same eye.
वह अपने आप को सब प्राणियों में और सब प्राणियों को अपने में देखता है। योग में जुड़ा हुआ वह हर जगह एक ही दृष्टि से देखता है।
- 6.30
यो मां पश्यति सर्वत्र सर्वं च मयि पश्यति ।
तस्याहं न प्रणश्यामि स च मे न प्रणश्यति ॥yo māṁ paśyati sarvatra sarvaṁ ca mayi paśyati / tasyāhaṁ na praṇaśyāmi sa ca me na praṇaśyati
For the one who sees me everywhere and sees everything in me, I am never lost, and he is never lost to me.
जो मुझे हर जगह देखता है और सब कुछ मुझमें देखता है, उससे मैं कभी दूर नहीं होता, और वह भी मुझसे कभी दूर नहीं होता।
- 6.31
सर्वभूतस्थितं यो मां भजत्येकत्वमास्थितः ।
सर्वथा वर्तमानोऽपि स योगी मयि वर्तते ॥sarvabhūtasthitaṁ yo māṁ bhajatyekatvamāsthitaḥ / sarvathā vartamāno’pi sa yogī mayi vartate
The one who worships me as present in all beings, standing firm in that oneness, lives in me, whatever else he may be doing.
जो मुझे सब प्राणियों में स्थित जानकर पूजता है और उस एकता में टिका रहता है, वह योगी चाहे जैसे भी रहे, मुझमें ही रहता है।
- 6.32
आत्मौपम्येन सर्वत्र समं पश्यति योऽर्जुन ।
सुखं वा यदि वा दुःखं स योगी परमो मतः ॥ātmaupamyena sarvatra samaṁ paśyati yo’rjuna / sukhaṁ vā yadi vā duḥkhaṁ sa yogī paramo mataḥ
The one who measures everything by himself, Arjuna, and sees the pleasure and pain of others as he sees his own, is held to be the highest yogi.
अर्जुन, जो हर किसी को अपने ही समान मानकर देखता है, और दूसरों के सुख-दुख को अपना ही सुख-दुख समझता है, वही सबसे ऊँचा योगी माना गया है।
Read underSama-darshana
अर्जुन उवाचArjuna said
6.33योऽयं योगस्त्वया प्रोक्तः साम्येन मधुसूदन ।
एतस्याहं न पश्यामि चञ्चलत्वात्स्थितिं स्थिराम् ॥yo’yaṁ yogastvayā proktaḥ sāmyena madhusūdana / etasyāhaṁ na paśyāmi cañcalatvātsthitiṁ sthirām
This yoga of evenness that you have described, Madhusudana — because the mind is so restless, I cannot see how it could ever hold steady.
मधुसूदन, समता का जो योग आपने बताया है, मन की चंचलता के कारण मुझे उसकी कोई टिकी हुई स्थिति दिखाई नहीं देती।
- 6.34
चञ्चलं हि मनः कृष्ण प्रमाथि बलवद्दृढम् ।
तस्याहं निग्रहं मन्ये वायोरिव सुदुष्करम् ॥cañcalaṁ hi manaḥ kṛṣṇa pramāthi balavaddṛḍham / tasyāhaṁ nigrahaṁ manye vāyoriva suduṣkaram
The mind is restless, Krishna; it churns everything up, it is strong and stubborn. Holding it back seems to me as hard as holding back the wind.
कृष्ण, मन चंचल है, सब कुछ मथ डालने वाला है, बलवान है और हठी है। उसे रोकना मुझे हवा को रोकने जितना कठिन लगता है।
श्रीभगवानुवाचShri Bhagavan said
6.35असंशयं महाबाहो मनो दुर्निग्रहं चलम् ।
अभ्यासेन तु कौन्तेय वैराग्येण च गृह्यते ॥asaṁśayaṁ mahābāho mano durnigrahaṁ calam / abhyāsena tu kaunteya vairāgyeṇa ca gṛhyate
There is no doubt, Arjuna, that the mind is restless and hard to hold. But by steady practice, Kaunteya, and by letting go of wanting, it is brought under control.
इसमें कोई संदेह नहीं, अर्जुन, कि मन चंचल है और उसे वश में करना कठिन है। पर हे कौन्तेय, अभ्यास से और वैराग्य से वह वश में आ जाता है।
Read underDhyana
- 6.36
असंयतात्मना योगो दुष्प्राप इति मे मतिः ।
वश्यात्मना तु यतता शक्योऽवाप्तुमुपायतः ॥asaṁyatātmanā yogo duṣprāpa iti me matiḥ / vaśyātmanā tu yatatā śakyo’vāptumupāyataḥ
For a man who has no hold on himself, yoga is hard to reach — that is my view. But one who has that hold and keeps trying can reach it by the right means.
मेरा मत है कि जिसका अपने ऊपर वश नहीं, उसके लिए योग कठिन है। पर जो अपने को साधे हुए है और प्रयत्न करता रहता है, वह ठीक उपाय से उसे पा सकता है।
अर्जुन उवाचArjuna said
6.37अयतिः श्रद्धयोपेतो योगाच्चलितमानसः ।
अप्राप्य योगसंसिद्धिं कां गतिं कृष्ण गच्छति ॥ayatiḥ śraddhayopeto yogāccalitamānasaḥ / aprāpya yogasaṁsiddhiṁ kāṁ gatiṁ kṛṣṇa gacchati
The man who has faith but does not hold to the effort, whose mind slips away from yoga — he does not reach its completion. What road does he take then, Krishna?
कृष्ण, जिसके पास श्रद्धा तो है पर प्रयत्न में दृढ़ता नहीं, और जिसका मन योग से हट जाता है — वह योग की सिद्धि तक नहीं पहुँचता। तब वह किस गति को जाता है?
- 6.38
कच्चिन्नोभयविभ्रष्टश्छिन्नाभ्रमिव नश्यति ।
अप्रतिष्ठो महाबाहो विमूढो ब्रह्मणः पथि ॥kaccinnobhayavibhraṣṭaśchinnābhramiva naśyati / apratiṣṭho mahābāho vimūḍho brahmaṇaḥ pathi
Having lost both, does he not break apart like a torn cloud, Krishna, with nothing to stand on, gone astray on the road to Brahman?
क्या वह दोनों ओर से गिरकर बिखरे हुए बादल की तरह नष्ट नहीं हो जाता? हे कृष्ण, ब्रह्म के मार्ग पर भटके हुए उस मनुष्य के पास कोई आधार नहीं बचता।
- 6.39
एतन्मे संशयं कृष्ण छेत्तुमर्हस्यशेषतः ।
त्वदन्यः संशयस्यास्य छेत्ता न ह्युपपद्यते ॥etanme saṁśayaṁ kṛṣṇa chettumarhasyaśeṣataḥ / tvadanyaḥ saṁśayasyāsya chettā na hyupapadyate
This doubt of mine, Krishna, you should cut away entirely, leaving nothing behind. No one but you can be found who is able to cut it.
कृष्ण, मेरे इस संदेह को आप पूरी तरह काट दीजिए, कुछ भी शेष न रहे। आपके सिवा इस संदेह को काटने वाला और कोई नहीं मिलेगा।
श्रीभगवानुवाचShri Bhagavan said
6.40पार्थ नैवेह नामुत्र विनाशस्तस्य विद्यते ।
न हि कल्याणकृत्कश्चिद्दुर्गतिं तात गच्छति ॥pārtha naiveha nāmutra vināśastasya vidyate / na hi kalyāṇakṛtkaściddurgatiṁ tāta gacchati
Partha, there is no ruin for him, neither in this world nor beyond it. No one who does good, my son, ever comes to a bad end.
हे पार्थ, न इस लोक में और न उसके बाद उसका नाश होता है। बेटा, भला काम करने वाला कोई भी बुरी गति को नहीं जाता।
- 6.41
प्राप्य पुण्यकृतां लोकानुषित्वा शाश्वतीः समाः ।
शुचीनां श्रीमतां गेहे योगभ्रष्टोऽभिजायते ॥prāpya puṇyakṛtāṁ lokānuṣitvā śāśvatīḥ samāḥ / śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yogabhraṣṭo’bhijāyate
He reaches the worlds of those who have done good and lives there for long ages; then the man fallen from yoga is born in the house of the honest and the prosperous.
वह पुण्य करने वालों के लोकों को पाता है और वहाँ बहुत लंबे समय तक रहता है; फिर योग से गिरा हुआ वह मनुष्य शुद्ध आचरण वाले और संपन्न घर में जन्म लेता है।
- 6.42
अथवा योगिनामेव कुले भवति धीमताम् ।
एतद्धि दुर्लभतरं लोके जन्म यदीदृशम् ॥athavā yogināmeva kule bhavati dhīmatām / etaddhi durlabhataraṁ loke janma yadīdṛśam
Or else he is born into a family of yogis who have understanding. A birth like that is harder still to come by in this world.
या फिर वह ज्ञानी योगियों के कुल में जन्म लेता है। ऐसा जन्म इस संसार में और भी कठिनाई से मिलता है।
- 6.43
तत्र तं बुद्धिसंयोगं लभते पौर्वदेहिकम् ।
यतते च ततो भूयः संसिद्धौ कुरुनन्दन ॥tatra taṁ buddhisaṁyogaṁ labhate paurvadehikam / yatate ca tato bhūyaḥ saṁsiddhau kurunandana
There he recovers the understanding he had gathered in his earlier body, and from that point, Kurunandana, he works towards completion once again.
वहाँ उसे अपने पिछले शरीर में अर्जित की हुई बुद्धि फिर से मिल जाती है, और हे कुरुनंदन, वहीं से वह सिद्धि की ओर फिर से प्रयत्न करता है।
- 6.44
पूर्वाभ्यासेन तेनैव ह्रियते ह्यवशोऽपि सः ।
जिज्ञासुरपि योगस्य शब्दब्रह्मातिवर्तते ॥pūrvābhyāsena tenaiva hriyate hyavaśo’pi saḥ / jijñāsurapi yogasya śabdabrahmātivartate
That earlier practice carries him along, even against his own will. Even the man who only wishes to know yoga passes beyond the word of scripture.
उसका पहले का अभ्यास ही उसे आगे खींच ले जाता है, चाहे वह न भी चाहे। जो केवल योग को जानना चाहता है, वह भी शास्त्र के शब्द से आगे निकल जाता है।
- 6.45
प्रयत्नाद्यतमानस्तु योगी संशुद्धकिल्बिषः ।
अनेकजन्मसंसिद्धस्ततो याति परां गतिम् ॥prayatnādyatamānastu yogī saṁśuddhakilbiṣaḥ / anekajanmasaṁsiddhastato yāti parāṁ gatim
The yogi who keeps at it with effort, washed clean of his faults, brought to completion over many births, then reaches the highest goal.
जो योगी प्रयत्न के साथ लगा रहता है, जिसके दोष धुल चुके हैं और जो अनेक जन्मों में सिद्ध हुआ है, वह अंत में परम गति को पाता है।
- 6.46
तपस्विभ्योऽधिको योगी ज्ञानिभ्योऽपि मतोऽधिकः ।
कर्मिभ्यश्चाधिको योगी तस्माद्योगी भवार्जुन ॥tapasvibhyo’dhiko yogī jñānibhyo’pi mato’dhikaḥ / karmibhyaścādhiko yogī tasmādyogī bhavārjuna
The yogi stands above those who practise austerity, above those who have learning, above those who perform rites. So be a yogi, Arjuna.
योगी तपस्वियों से बढ़कर है, ज्ञानियों से भी बढ़कर, और कर्मकांड करने वालों से भी बढ़कर। इसलिए अर्जुन, तुम योगी बनो।
- 6.47
योगिनामपि सर्वेषां मद्गतेनान्तरात्मना ।
श्रद्धावान्भजते यो मां स मे युक्ततमो मतः ॥yogināmapi sarveṣāṁ madgatenāntarātmanā / śraddhāvānbhajate yo māṁ sa me yuktatamo mataḥ
And of all yogis, the one who holds his inner self in me and worships me with faith is, in my view, the most closely joined of all.
और सब योगियों में से जो अपने भीतर के मन को मुझमें लगाकर श्रद्धा के साथ मुझे भजता है, वही मेरे मत में सबसे अधिक मुझसे जुड़ा हुआ है।
Sanskrit transcribed from published texts and cross-checked verse by verse; transliteration generated from the Devanagari. The English and Hindi renderings are the Trust’s own.
The eighteen chapters
Where to go next
